ZÁRUKA SERIOZNÍCH GARANCÍ
Cihlové či kamenné zdivo napadené stoupající vlhkostí podléhá různým fenoménům poškození, sešlosti a nestability, kterým předchází skvrny, plíseň a opadávání omítky a konečných úprav. |
Ošetření, která společnost AhRCOS provádí, se neomezují pouze na estetickou stránku problému, ale zabývají se samotnou příčinou těchto problémů a neprovádí opravy pouze na efekt, ale odstraňují tuto příčinu.
Vlhkost. Která kapilárně stoupá od nejnižšího bodu zdiva – známá rovněž jako „stoupající vlhkost“ - a protitlaková vlhkost opěrných zdí staticky představují nejrozšířenější fenomén, jehož prostřednictvím prostupuje vlhkost betonovými stavbami anebo zdivem a je jednou z nejčastějších příčin poškození povrchové úpravy budov. |
|
Přítomnost této formy vlhkosti je v zásadě způsobena fyzickým fenoménem vzlínavosti, neboli schopností vody dostat se do zdiva a stoupat směrem vzhůru – a to ve zdánlivém protikladu s hydrostatickými a gravitačními zákony – a dovnitř prostřednictvím kapilár nacházejících se v materiálech představujících zdivo samotné.
Původ tohoto fenoménu je v přilnavých silách (povrchové napětí), které se tvoří uvnitř kapilár mezi tekutinou, která je v nich obsažená, a samotnými kapilárními stěnami a způsobují stoupání vody v nádobě tím víc, čím je její průřez menší (Jourin-Borelliův zákon).
|
V případě zdiva realizovaného pomocí velmi hygroskopických materiálů, které mají schopnost absorbovat dokonce i vodní páru přítomnou v atmosféře – jako jsou obecně malty a materiály z cihel – může obsah vody potřebné pro stoupání prostřednictvím kapilár od země dosáhnout i více než 30% objemu, což odpovídá 300 litrům vody na každý metr kubický zdiva! |
|
Na povrchu zdiva se takto projevuje vymezující linie, která odděluje spodní vlhkou část – která je evidentní díky intenzívnějším skvrnám, které stoupají odspodu – od horní části, která není zasažena fenoménem kapilárního stoupání a je tedy suchá.
Cihlové či kamenné zdivo zasažené stoupající vlhkostí podléhá různým stupňům poškození, sešlosti a nestability, kterým předchází tvorba skvrn, plísní a odpadávání omítky a povrchové úpravy.
Stoupání vody ve zdivu může dosáhnout i dost vysoké výšky, což závisí především na následujících faktorech:
- rozměry kapilár materiálu, ze kterého je zdivo vytvořeno;
- množství vody obsažené v zemi, se kterou je zdivo v přímém kontaktu;
- tloušťka zdiva;
- povaha a koncentrace solí přítomných v roztoku vody obsažené v zemi;
- stupeň vypařování, který umožňuje zděný povrch v souvislosti s mikroklimatickými parametry vnějšího prostředí.
|
|
|
|
Škodlivé účinky:
Obecně znamená stoupající vlhkost začátek nezvratného procesu rozkladu cihlových či kamenných prvků. Omítek a malt, ze kterých je zdivo vytvořeno, což může způsobit následující typy poškození:
- rozšířený výskyt skvrn a solných povlaků;
- poškození materiálu způsobené fenoménem zmrznutí;
- odpadávání omítky kvůli výskytu solí přítomných ve vodě a pocházejících z půdy nebo ze stavebního materiálu, ze kterého je zdivo vytvořeno;
- snížení tepelné izolace budov;
- poškození způsobené chemickou nekompatibilitou materiálů tvořících zdivo.
|
|
Z výše uvedených poškození lze zvláště dobře zjistit škody způsobené přítomností solí (obecně sulfátů, chloridů a méně často dusičnanů: soli rozpuštěné ve stoupající vodě jsou vytlačené na povrch, kde se díky vypařování sráží do pevného skupenství a tvoří povrchové „skvrny“ známé jako povlaky.
Pokud soli poháněné vodou mají vlastnosti zvýšené hygroskopie, jsou schopny absorbovat vlhkost z atmosféry s účinkem nárůstu stupně poškození spojeného s přítomností vlhkosti: v nejzávažnějších případech lze na vlhké oblasti pozorovat opravdový rozklad omítky způsobený tvorbou sulfátů a jejich následným odstraněním zapříčiněným zvýšením objemu doprovázeným krystalizací rozpustných solí. Stoupající vlhkost, případně spojená s jinými formami vlhkosti, je rovněž příčinou tvorby nezdravého prostředí a nepříznivých podmínek pro hydrotermální blaho uživatelů. Podporuje totiž šíření plísní a fenoménů povrchové kondenzace a způsobuje značné změny izolačních a tepelných vlastností zdiva: tepelná odolnost stěn se může totiž v případě výskytu zdiva,. Ve kterém prosakuje voda, snížit až na 50% s jasným hygienickým i ekonomickým dopadem.
|
Tradiční metody zákroků:
Z tradičních forem vlhkosti, která může napadnout zdivo, je forma vlhkosti způsobená kapilárním stoupáním historicky nejtěžší pro odstranění a potření. V současné situaci v této velmi obtížné oblasti vysoušení zdiva jsou k dispozici nejrůznější techniky založené na rozmanitých fyzikálních a chemických principech:
- techniky – ty nejdatovanější – zaměřené na usnadnění odpařování a tím tedy snižování výšky stoupání vody takovým způsobem, že do tělesa zdiva jsou zavedeny atmosférické sifony, jež usnadní směnu vlhkosti mezi vnějším prostředím a zdí (např.sifony Knapen);
- techniky, které se omezují na výměnu staré omítky za novou speciální omítku, která je schopná zvýšit stupeň přirozené transpirace zdiva (např.makroporézní omítky) a rychle se zhroutí, aby vyplnila dutiny, především v prostředí v zemi pod nánosem.
- Nejnovější techniky založené na mechanismech přenosu elektrosmosis, které přenášejí molekuly vody z vlhkého zdiva do terénu, odkud pochází, s tím, že do zdiva zavádí více elektrod napájených stejnosměrným proudem (elektrosmotické bariéry).
|
 |
Všechny tyto techniky, třebaže jsou testovány a ve stavebnictví široce využívány již mnoho desetiletí, se z praktického hlediska ukázaly jako efektivně pochybné, a to jak z důvodu vysokých nákladů či rizika při realizaci zákroků ve vztahu ke skutečně dosažitelným výsledkům, tak z důvodu špatných či žádných výsledků v oblasti vysoušení nebo přímo z důvodu, že není efektivní udržet v delším časovém rozmezí výsledky – ačkoliv pozitivní -, jež byly dosaženy ihned po provedení prací. |
Metoda provedení horizontálního uzavření pomocí chemické bariéry kombinovaná s trojkomponentním vertikálním uzavřením se ukazuje efektivní, neboť je schopná ucpat a vyplnit kapiláry vodoodpudivým a nepropustným materiálem a zcela tak zablokovat kapilární vzlínání. V této situaci představuje systém IDRO STOP SYSTEM společnosti AhRCOS pro vysoušení a kontrolu vlhkosti zdiva, založený na „Technologii vertikálního a horizontálního uzavření“, certifikované a bezpečné řešení, které se neomezuje pouze na estetický aspekt celého problému, ale zabývá se samotnou jeho příčinou s tím, že nejenom napravuje jeho účinky, ale tuto příčinu odstraňuje. |
|
To je možné pouze pomocí přímého zákroku zaměřeného na zastavení „kapilárního vzlínání“ vody provedenim horizontálního chemického uzavření, když se prostřednictvím čerpacích jednotek na bázi tlaku (0,5-1,0 barů) realizuje injektáž produktů schopných rastrovat za přítomnosti vody, kdy dochází k efektu nepropustnosti a konsolidace s vysoce kapalnou a propustnou směsí, schopné nahradit vodu přítomnou v místě injektáže s vysokými reaktivními schopnostmi a rychlým rozvojem vodoodpudivých vlastností. Injektáž se provádí pomocí tlakových nádrží nebo čerpacích jednotek na bázi nízkého tlaku v poměru stlačení 1:1 s tím, že se takto vyloučí minimální pravděpodobnost světélkování krystalických solí.
Jedině prostřednictvím tohoto kompletního cyklu aplikací můžeme systematicky vyloučit přítomnost vlhkosti.
|
Odjakživa pracuje pod vodou …, aniž bychom se kdy namočili.
Výhody:
- Definitivní zákroky, které v čase neztrácí svou efektivnost.
- Injektáž se provádí pomocí vstřikovacích čerpadel, která „zavádějí“ absorpci, a to ne pomocí systémů pádu bez tlaku.
- Působí se uvnitř zdiva a mění se schopnost absorpce vody zdí.
- Zděné struktury se ani neřežou, ani se neoslabují.
- Výsledek není spojený s fungováním „elektrických přístrojů“, které nemusí stále fungovat, a systém nevytváří magnetická pole.
|
 |
|
|
|
